Karl Schroth ml.
Jednou z méně známých osobností, které žily a pracovaly v Dolní Lipové, byl MUDr. Karl Schroth ml. Díky svým mnohaletým zkušenostem a praxí v dolnolipovských lázních měl tento lékař významný podíl na zdokonalení užívaných léčebných metod. Kráčel přitom ve šlépějích svého mnohem známějšího otce Karla Schrotha st., jenž byl horlivým propagátorem Schrothovy tradice přírodní léčby. Karl Schroth ml. je ale zajímavou postavou především proto, že v lázních v Dolní Lipové působil ve zvlášť nelehké době - nejen v meziválečném období rozkvětu lázní a celé obce, ale především v době velké hospodářské krize, vypjatého nacionalismu a antisemitismu, nacismu, v letech 2. světové války a krátce po ní. Proto jistě stojí za to pojednat o něm blíže.
Karl Schroth ml. se narodil 24. února 1898 v Dolní Lipové, kde také vychodil obecnou školu
s vyučovacím jazykem německým. Poté studoval na reálném gymnáziu v Opavě. Otec mu zemřel záhy roku 1915, když bylo Karlovi teprve sedmnáct let. O rok později byl povolán na frontu, kde dosáhl hodnosti poručíka v záloze. Z bojů si odnesl stříbrnou medaili za statečnost I. a II. třídy, bronzovou medaili za statečnost, Karlův vojenský kříž a Medaili za zranění. Po válce odešel Schroth studovat medicínu na vídeňskou univerzitu a roku 1925 dosáhl doktorátu na vysokém učení v Praze. Poté pracoval jako asistent v Hildegardtově nemocnici v Berlíně. Roku 1927 se vrátil do Dolní Lipové a působil zde jako praktický lékař a zároveň také jako šéflékař ve Schrothově sanatoriu, kde setrval až do konce svého života. Prožil zde nejen chvíle radosti, ale zvlášť ve 2. polovině 30. let také pocity strachu o svou existenci. I na Dolní Lipovou začal postupně dopadat stín hitlerovského Německa a vtáhl Karla Schrotha proti jeho vůli do stroje nacistické mašinérie.
Karl Schroth byl člověkem zcela apolitickým, což také po válce potvrdila řada svědků - Čechů i Němců. Např. MUDr. Manfred Kunzfeld z Frývaldova (dnešního Jeseníku), který ho znal od r. 1933, udal, že byl "loajálním občanem ČSR". Své členství v SdP od dubna do října 1938 Schroth po válce odůvodňoval tím, že do strany vstoupil pod nátlakem, neboť mu bylo jasně naznačeno, že "kdo nebude členem strany, nebude mít v pozdější době nárok na nějaké zaměstnání nebo případně provozovat dále praxi". To se jej samozřejmě coby úspěšného balneologa v hojně navštěvovaných lázních bezprostředně dotýkalo. Obdobná situace se znovu opakovala v prosinci 1938, kdy podepsal přihlášku do NSDAP. Nestal se však členem, nýbrž pouze čekatelem v tzv. opferringu. Nebylo toho totiž právě málo, co mu mohli mít nacisté za zlé. Překážek Schrothova členství v NSDAP, které se řešilo až u stranického soudu v Liberci, bylo hned několik.
Značnou nevoli vzbudila již v září 1938 jeho aktivní účast při mobilizaci. Hned po jejím vyhlášení narukoval do Valašského Meziříčí, odkud byl po deseti dnech přeložen do 8. sborové nemocnice v Ostravě. Po "mnichovském diktátu" byl jako Němec propuštěn. V jeho politickém posudku
z května 1939 mu místní vedoucí NSDAP v Dolní Lipové Otto Weidlich vytkl nejen rychlost, s jakou k Čechům narukoval (během 24 hodin, ačkoliv jako lékař na to měl 6 dní), ale nezapomněl rovněž zdůraznit jeho odpor ke službě v oddílech freikorpsu.
Pozitivní vztah k Čechům byl u Schrotha dán předně jeho profesí, neboť se v Dolní Lipové pochopitelně léčili i čeští pacienti a česky s nimi také komunikoval. Důležité jsou v této souvislosti ale i jeho osobní poměry. Schrothova první manželka Věra byla totiž české národnosti a syn Karel, který se narodil v únoru 1932, navštěvoval v Praze českou obecnou školu. Schrothovy příbuzenské vztahy však byly daleko složitější a v době nacistického režimu i bohužel značně nebezpečné. Jeho sestra Markéta se totiž už za 1. republiky vdala za pokřtěného rakouského Žida Otto Schliessera, který pracoval jako bankovní úředník a od r. 1921 až do okupace vedl filiálku České eskomptní banky v České Lípě. V srpnu 1944 byl zatčen gestapem v Českých Budějovicích, internován v Malé pevnosti v Terezíně a odtud odtransportován do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, kde naštěstí přežil až do osvobození Rudou armádou. Perzekuci přečkal také jejich syn Petr, který byl rovněž jako položid vězněn. Po návratu k manželce, která asi od r. 1941 pracovala v lázních v Dolní Lipové u bratra Karla, se Otto Schliesser marně odvolával proti zamítavým úředním stanoviskům k jeho žádosti o zachování čsl. státního občanství. Po dlouhých průtazích v celé záležitosti se Schliesserovi nakonec odstěhovali do Prahy a odtud r. 1948 (nebo o rok později) emigrovali ze země, pravděpodobně do Rakouska.
Liberální postoj Karla Schrotha ml. k Židům je patrný i z jiné skutečnosti. Byl totiž vedoucím lékařem Schrothova sanatoria, přesněji akciové společnosti Schrothovy léčebné ústavy (Schroth`sche Kuranstallt Aktien Geselschaft Nieder - Lindewiese) v době, kdy byl jejich majoritním akcionářem židovský továrník Petr Westen. Po jeho smrti v roce 1935 připadly akcie ve výši zhruba 82% jeho družce Else Andorff, rovněž židovské národnosti, původem z Vídně. Že měl s nimi MUDr. Schroth dobré vztahy, není pochyb. Lázně vzkvétaly, domácí i zahraniční klientela se jen hrnula. S upevňujícím se nacistickým hnutím a blížící se válkou se však život v lázních postupně měnil - vystupňoval se nacionalismus a antisemitismus. Z obavy před rasovou perzekucí se Elsa Andorff nakonec v dubnu 1938 rozhodla pro emigraci do Spojených států amerických, kde žil její syn, a kde také na konci roku 1944 získala státní občanství. Před odjezdem ještě stihla dát Karlu Schrothovi do úschovy a užívání část svého bytového zařízení. O vše ostatní přišla. Její majetek - především akcie a finanční pohledávky vůči lázním - byl arizován a na přelomu let 1940/1941 prodán za pouhých 2000,- RM prostřednictvím úředně stanoveného advokáta Rudolfu Schrothovi, mlynáři ze Sandhýblu (dnešní Písečné). -
V tomto případě jde pouze o shodu jmen, neboť Schrothové byli na Jesenicku velmi početně zastoupeni. S MUDr. Schrothem se však Rudolf Schroth velmi dobře znal (např. šel jeho synovi za kmotra). - Rudolf Schroth si ale celý balík akcií neponechal jen pro sebe a část prodal předsedovi dozorčí rady společnosti Ing. Erichu Schrothovi, který byl přímým potomkem Johanna Schrotha, zakladatele dolnolipovských lázní. V listopadu 1944 byl Rudolf Schroth jako majoritní vlastník odvolán z představenstva lázní a jedním ze dvou předsedů s právem zastupovat akciovou společnost se stal právě MUDr. Karl Schroth ml. Po květnu 1945 byly Schrothovy léčebné ústavy dány ministerstvem zdravotnictví do národní správy a rozhodnutím Okresního národního výboru ve Frývaldově z listopadu 1946 nakonec konfiskovány jako německý nepřátelský majetek na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Else Andorff se proti tomuto postupu odvolala a domáhala se zrušení národní správy a restituce svého majetku. Zastupoval ji přitom pražský advokát JUDr. Jaroslav Čulík, jenž byl kdysi rovněž členem správní rady lázní, a právně zastupoval také např. manžele Schliesserovi, či Rudolfa Schrotha. Odvolacím řízením, které se se značnými průtahy táhlo až téměř do poloviny 50. let, však ničeho nedosáhla. Lázně byly na základě zákona č. 125/1948 Sb. znárodněny a začleněny do správy podniku "Československé státní lázně a zřídla".
Jakou úlohu sehrál MUDr. Karl Schroth při správě dolnolipovských léčebných ústavů v posledních měsících války, se dnes již nejspíš nedovíme. Lázně jako takové ostatně již dříve omezily, a nakonec v roce 1944 ukončily svou činnost, neboť byly přeměněny na vojenský lazaret. Později sloužily jako útulek pro uprchlíky před sovětskou frontou. Že vůbec mohl Schroth v lázních zůstat a dál provozovat svou praxi vysvětloval po válce tím, že za něj "německá úřední místa neměla schopnou náhradu". Přitom byl s místními nacisty v neustále napjatém vztahu. Výstižné je v této souvislosti zdůvodnění okresního soudu ve Frývaldově k zamítnutí Schrothovy žádosti o vstup do NSDAP z února 1942. Karl Schroth zde byl charakterizován jako člověk, který se "politicky neangažuje" , "není příliš nakloněn národním zájmům" a svým způsobem je nebezpečný, neboť se "není schopen okamžitě přizpůsobit" daným poměrům. Navíc "se stýká s českými, židovskými a liberálními kruhy více, než je to při jeho povolání nutné". Z jeho pozdějšího vstupu do SdP, který ani zdaleka nevycházel z nejhlubšího přesvědčení, nakonec vyplynulo konstatování, že "se nejedná o typ politického bojovníka". Schroth se v obavě o vybudovanou existenci - a dodejme, že také o sestru Markétu, o kterou se staral, a jež byla často předmětem zájmu nacistických úřadů - proti tomuto rozhodnutí odvolal až k župnímu stranickému soudu v Liberci. Jako účelové, ryze formální a dobově podmíněné tak vyznívá jeho prohlášení z května 1942, že jeho nepřijetí do strany je nedorozumění, neboť je přece pravý nacionální socialista a nositel nejlepší slezské selské krve. Právě toto prohlášení se však po válce bohužel stalo jedním z východisek při posuzování jeho žádosti o zachování čsl. státního občanství. Nepomohlo ani dobrozdání takové osobnosti jako byl např. tehdejší děkan Filosofické fakulty univerzity Karlovy prof. Rypka, ani odvolání se na samotného ministra zahraničních věcí Dr. Jana Masaryka, s nímž se jeho rodina osobně znala. Schrothova žádost byla počátkem září 1946 zamítnuta s odůvodněním, že se jedná o nespolehlivého Němce, který byl členem nacistických organizací, a vyšetřovací komise doporučila jeho odsun.
"Nacistickými organizacemi" je zde vedle stran SdP a NSDAP myšlena především ta, kvůli které byl 28. října 1945 zatčen a internován nejprve v internačním táboře v Adolfovicích a poté v Javorníku - a sice ochranné oddíly Schutzstaffeln, neboli SS. MUDr. Karl Schroth se proti obvinění, že byl členem SS, nejprve zásadně ohradil. Při soudním výslechu v květnu 1946 však potvrdil, že byl nedlouho po převratu v říjnu 1938 vyzván, aby k formaci přistoupil. Nechal se tedy zapsat jako čekatel. Jméno MUDr. Schrotha se tak krátce po okupaci dostalo do evidence členů všeobecných SS, s níž po válce pracovaly vyšetřovací orgány. Svědkové, kteří byli v této záležitosti vyslechnuti (např. Karl Bittmann, bývalý starosta Frývaldova a vedoucí bezpečnostní služby SD pro frývaldovský okres) však jeho členství v SS zpochybnili. Je pravděpodobné, že se Schroth do této formace z existenčních důvodů hlásil, ale nebyl přijat, resp. byl později vyškrtnut. Výcviků, které absolvoval předposlední rok války v rámci volkssturmu, se účastnil údajně pod pohrůžkou, že bude zatčen, a vzhledem k jeho zdravotnímu stavu jen v omezeném rozsahu (neboť měl tuberkulózu). Uniformu SS MUDr. Schroth nikdy nenosil. Trestní stíhání, které bylo proti němu vedeno na základě tzv. " velkého retribučního dekretu" č. 16/1945 Sb. právě pro členství v této formaci, nakonec veřejný žalobce u Mimořádného lidového soudu v Opavě zastavil.
Od počátku prosince 1945 byl Karl Schroth vyšetřován na svobodě. Úřady jej tehdy na žádost správce Schrothových léčebných ústavů uvolnily z internace v Javorníku do Dolní Lipové, aby zde mohl opět vykonávat svou lékařskou praxi. Do lázní totiž začali přijíždět první čeští pacienti a bylo zapotřebí zajistit pro ně kvalifikovanou péči. Obnova činnosti lázní nebyla právě jednoduchou záležitostí. Bylo zapotřebí proškolit nový personál z řad osídlenců. V lednu 1946 byl proto uspořádán třítýdenní praktický kurz pro lázeňské ošetřovatele, a to za přímého vedení MUDr. Karla Schrotha. V rámci zviditelnění lázní u široké veřejnosti se v Dolní Lipové konal v březnu téhož roku sjezd novinářů. Z celé republiky se sem sjelo na 40 redaktorů, kteří pak ve svých časopisech referovali nejen o samotné existenci lázní, jejich kapacitě a možnostech, ale především o léčebné metodě, se kterou novináře přímo mezi pacienty seznámil opět MUDr. Schroth.
Ačkoli sám vážně nemocný, zůstal - i přes útrapy nacismu, nepřátelství Němců a poválečnou internaci v českých táborech - věrný své lékařské profesi a především dolnolipovským lázním, v nichž působil téměř 20 let. Dle výpovědi Hedviky Schuberové, která byla otištěna r. 1998 v čtvrtletníku Der Lindewiesener Heimatbrief, se údajně setkal s projevem nenávisti ze strany Čechů. Podle ní měl být MUDr. Schroth přepaden mladými Čechy doma v koupelně a zbit tak, že mu prý tito odrazili ledviny. Když tam pak přišli starší Češi, měli prohlásit, že "tohoto doktora bude ještě zapotřebí - už kvůli jeho jménu". Hedvika Schuberová prý tyto informace získala přímo od Schrothovy sestry Markéty. Jeho syn Karel žijící dnes v Praze ale toto tvrzení popřel, a řekl, že se na nic takového nepamatuje, a to ani z doslechu. Retrospektivní zápis v kronice obce Dolní Lipová, která se nachází ve Státním okresním archivu v Jeseníku, rovněž charakterizuje jeho smrt jako náhlou a o jakémkoli fyzickém násilí mlčí. Kdo ví, jak to vlastně tehdy bylo. Jisté ale je, že značné duševní vypětí a tuberkulóza ledvin a močového měchýře udělaly své. Nepomohla ani operace na pražské klinice Na Bulovce, kde byl hospitalizován od konce července 1946. K výkonu své profese se už nevrátil. Zemřel 25. října 1946 v Dolní Lipové ve věku pouhých 48 let. Pohřben byl o čtyři dny později na hřbitově ve Frývaldově v rodinné hrobce Riedelů vedle své matky.
Smrt MUDr. Karla Schrotha představovala pro léčebné ústavy v Dolní Lipové vážnou ztrátu. Podle kroniky obce byl rozvíjející se provoz lázní na čas zcela ochromen. Navíc, odsunem dalšího německého lékaře MUDr. Maxe Madera, který pečoval o pacienty v soukromých lázeňských domech, do Rakouska odešel z Dolní Lipové poslední zapracovaný odborník. Novým vedoucím lékařem Schrothových léčebných ústavů se stal MUDr. Vladimír Kamenář z Rožnova pod Radhoštěm. Dva roky po válce zde údajně pracoval jen s jednou zdravotní sestrou a několika lázeňskými ošetřovatelkami. Ještě dlouho po Schrothově smrti se na úředních místech objevovaly spekulace o existenci lékařské knihy, jejímž autorem měl být sám MUDr. Schroth. Okresní národní výbor MUDr. Kamenáře dokonce opakovaně vyzýval, aby rukopis vydal. Podle jeho vyjádření však žádný takový dokument neexistoval, neboť prý " MUDr. Schroth uchovával veškeré záležitosti související s léčbou v Dolní Lipové jako rodinné tajemství a [to] nikoli v rukopise, nýbrž ve své mysli a ve svých dnech těžké choroby [mu] vše sdělil ústně a žádal [ho], aby se podle těchto zásad v léčbě pokračovalo." Žádnou knihu nevlastní ani Schrothův syn Karel, nenachází se ani ve Vlastivědném muzeu Jesenicka, kde je uložena rozsáhlá sbírka literatury k lázeňství jak na Gräfenberku (dnes Lázně Jeseník), tak v Dolní Lipové.
I když o Schrothově publikační činnosti nevíme téměř nic (podle ojedinělé informace se údajně dochovala jeho monografie o nervóze a léčbě látkové výměny), je zcela patrné, že v osobě MUDr. Karla Schrotha ml. přišly lázně v Dolní Lipové o vysoce kvalifikovaného lékaře. Schroth byl mezi pacienty velmi populární a oblíben pro své odborné znalosti a lidskost tak, že mu dokonce sami věnovali několik básní. Ztratily ale především člověka tolerantního a pracovitého, jehož prioritou byla vždy hlavně péče o blaho lázeňských hostů. Člověka, jehož semlela nacistická ideologie, a který i přes stín perzekuce a vyhlazovacích táborů pomáhal svým bližním. Člověka, který chtěl i přes poválečnou atmosféru odplaty obnovit život v milovaných lázních a dál budovat tradici Schrothovy léčebné metody. Válka, její příčiny a následky, však znemožnily realizaci jeho životních snů, a ačkoli ukončily předčasně jeho život, lázně žijí a úspěšně se rozvíjejí dál.
(c) Mgr. Jana Hradilová, SOkA v Jeseníku
Zpracováno podle: Hradilová, J.: MUDr. Karl Schroth ml. - osud lékaře a lázní v Dolní Lipové ve víru 2. světové války. In: II. a III. svatováclavské česko-polsko-německé setkání v Jeseníku. Sborník referátů. Jeseník 2003, s. 62 - 67.