MF Dnes, 3. 2. 2007
A dost. Letos zhubnu!, přísahal si na Nový rok svatosvatě kdekdo, když si olíznul prsty od zbytků cukroví. Lidé, kteří si na začátek souboje s nadváhou netroufají sami, odjíždí SHAZOVAT KILA DO LÁZNÍ. Co je tam čeká?
Jsem tlustá, ale léčím se
text Linda Kholová
foto MAFA Alexandr Satinský
Několik tlouštíků posedává kolem stolu s ubohou hostinou. Zavlhlýma očima se zbědovaně obrací jeden na druhého a pak zase svorně okouní do talířů. Uprostřed těch se krčí jen pár kuliček hrášku a další druhy nevábně vyhlížející zeleniny v porcích jako pro panenky. Vládne tady etiopský hlad. Po dlouhé a kruté odtučňovací kůře ale přichází vzpoura! Otylí chvátají přes lázeňský areál, až se jim břicha a série brad natřásají. Zboří nenáviděný plot a vítězoslavně vyplení místní cukrárnu...
Vzpomínáte? Takhle strašidelně vylíčil pobyt v lázních s programem pro léčbu lidí s obezitou režisér Karel Smyczek ve filmu Sedm hladových. Na námětu se podílel i korpulentní Petr Novotný nebo František Ringo Čech. Co jsem slyšela, ti si tu po tu dobu zrovna celkem dopřávali, usmívá se primářka Lázní Dolní Lipová, kde se film koncem osmdesátých let natáčel, Milena Gojová. V její kanceláři se na zdi skví obrovská tabulka energetických hodnot potravin označená jako LEDNIČKOVÝ TAHÁK . Člověka překvapí, když od lékařky slyší, že z dnešního pohledu nezdravé hladovění, kteří si v lázeňském městečku nebozí filmoví hrdinové museli vytrpět, nebylo morbidní fantasmagorií scénáristů. Až na ten hrůzný vězeňský plot kolem areálu bylo všechno jako ve skutečnosti. Lázně v dolíku malebné horské krajiny kousek od města Jeseník by nezískaly věhlas zaručeného odtučňovacího sanatoria , kdyby se tu po sto padesát let nepracovalo s proslulou schrothovou kúrou. Ta spočívala v kruté dietě, několikahodinových zábalech a přísným zákazem pít jakoukoliv tekutinu...ovšem kromě vína a kořalky! Vtip byl v tom pacienta, jak přibližuje primářka, vyždímat , čili odvodnit. Svérázná metoda Johanna Schrotha, přírodního léčitele, který lázně založil už v roce 1829, byla až po revoluci pokořena a nahrazena vědeckými poznatky České obezitologické společnosti. Lidé totiž přijeli domů a přibrali v okamžiku, kdy se normálně napili vody. Kilogramy šly rychle znovu nahoru jako známý jo-jo efekt, říká o legendární kúře, za kterou se sjížděli tlouštíci ze všech koutů Evropy, primářka Gojová.
Ale dnes? Kvůli štíhlé linii předepisovat tvrdé odříkání čehokoliv s čestnou výjimkou lístku salátu? Nikoliv. Hladovění odzvonilo. Ke shazování přebytečných kilogramů lázně v Lipové nabízí jiný recept.
Mrchy buňky
Jen co sem přijedu, nemám na jídlo pomyšlení. Miluju to tady a budu sem jezdit už asi celý život, říká mi po osmé ranní dvaačtyřicetiletá Danuše Mihulová, která právě posnídala pečené jablko s kefírem. Někdy ani ty obrovské zeleninové saláty, co nám dávají k obědu, nedojím, přidává se další klientka, dvaapadesátiletá Silvie (příjmení si nepřeje zveřejnit). Obě vypadají spokojeně, hubnutí je tady baví.
Po uplynulých vydatných Vánocích, se tukové buňky paní Mihulové (nazývá je mrchy )prý opět zákeřně probudily . Představuji si to tak, že když už si tukové buňky jednou vypěstujete, tak ony potom i v dietním režimu neustále číhají, kdy jim dáte něco, čím se budou moci opět vycpat. Já se vlastně celý rok držím, místo sladkostí piju dietní kolu, dělám si na jídlo čas - a najednou ujedu. Třeba v létě na zmrzlinách nebo v zimě na cukroví. Hubnutí se zastaví, pak už nejsem schopná se uhlídat a naberu zase těch deset patnáct kilo, vypráví tato podnikatelka z Ostravy. Opakovaným pobytem v Lázních Dolní Lipová načerpává opětovnou motivaci k dalšímu hubnutí. Jsem přesvědčená, že kdybych sem jezdit přestala, mohla bych ztloustnout, co já vím, třeba až o padesát kilo! Je obeznámená a smířená s tím, obezita je regulérní nemoc, se kterou bude muset kvůli své genetické dispozici zápasit už celý život.
Hodinky kvílí, tak zpomal
V půl deváté se Danuše Mihulová hodí do sportovního a spěchá na první část dvouhodinového drilu. Tak jako v jiný všední den dopoledne ji čeká kondiční cvičení, kalanetika na formování postavy, cvičení na strojích nebo protahovací pilates. Tělocvik probíhá pod dohledem rehabilitačních pracovnic. Ty hlídají, aby klienti vydali přesně tolik energie, kolik jim předepsal lékař na základě matematického výpočtu při vstupní prohlídce.
Lázeňský pobyt k léčbě obezity se sestává z notoricky známého návodu, o kterém má dnes povědomí snad i malé děcko. To znamená sportu, diety a dobré psychické pohody, díky níž pak pomine nutkání pojídat, co lednice dá. Jenže tady se klient naučí tyto tři kroky nezbytné pro štíhlou linii dobře si zafixovat a zahrnout je se samozřejmostí do svého každodenního života. Zní to jednoduše, ale je to dřina.
Paní doktorko, dám si svačinku, vstává uprostřed jízdy na rotopedu Danuše a sáhne v šatně do kapsy bundy a zakousne se do rajčete. Stejně jako neustálé počítání kilojoulů, i cvičení je věda. Člověk mořící se s hubnutím nesmí cvičit ani moc, ani málo. Zní to zvláštně, ale tepová frekvence klienta nesmí být při sportu vyšší, ale ani nižší, než rozmezí vypočítané lékařem. A jak to uhlídat? Danuše Mihulová, stejně jako ostatní klienti, mají na zápěstí hodinky s elektrodovým měřičem, které začnou kvílet, jakmile se cvičenec od limitu odchýlí. Vy cvičíte s dvoukilovými činkami? To je moc! Pojďte, dám vám kilovky, radí tak třeba jedné z klientek zdravotní terapeutka.
Odlehči se
Někdo si ale jen tak poradit nedá. Přijede k nám pacient a řekne, až mu předepíšeme to nejtěžší cvičení. Od rána do večera ještě lítá po horách, chce se sedřít z kůže. Potom se ale zváží a zjistí, že vůbec nezhubnul. Rozčílí se. My totiž potřebujeme, aby nám pacient hubnul tuk, nikoliv aby si budoval novou svalovou hmotu přílišnou zátěží, vysvětluje primářka Milena Gojová. K tomu, aby se tuky nenávratně poroučely je zapotřebí naordinovat obéznímu pacientovi hlavně aerobní pohyb. Kromě cvičení je v lázních možnost vydat se, stále s chytrými hodinkami na rukou, do hor po trasách vytyčených lékaři. Ty jsou dlouhé většinou kolem čtyř kilometrů, ale kdo si troufá, může vyrazit na tůru více než třináctikilometrovou, kterou primářka pojmenovala po sobě: Trasa dr. Gojové. Tak trochu strašák.
Je kolem dvanáctné. Šest žen a jeden prošedivělý muž jsou pro dnešek s cvičením hotovi. Čas na oběd. Na středečním jídelníčku je nesolený zeleninový vývar, cikánská roštěná s bramborami a zeleninovou oblohou a okurkový salát. Pomeranč je dobré schovat si na svačinu. Denní energetický příjem není vyšší než 5000 kilojoulů (Kj), ale do programu je možné zařadit takzvané odlehčovací dny (maximálně tři v týdnu), kdy se pacient musí spokojit s pouhými 1890 Kj na den. Jen pro představu - průměrná denní spotřeba ženy průměrné váhy a výšky je kolem 8000 Kj. Důvody, proč k nám lidé přijíždějí jsou dva. Někteří se prostě už necítí dobře, je jim trapné, že si přes bříško nemohou normálně zašněrovat tkaničky, je jim nepříjemné dívat se do zrcadla nebo mají problém s pocením, říká primářka Gojová. Další skupinou jsou ale ti, kteří už z neléčené obezity mají zdravotní komplikace jako je vysoký tlak, cukrovka, srdečně cévní nemoci, dechové potíže a podobně. Pro každého je tedy po příjezdu vypracovaný zcela individuální plán. Dietu a cvičení ještě doplňuje možnost pohovoru s psychologem. Pomáháme klientovi změnit myšlení. Když se tady naučí přestat večeřet půlkila bůčku a pak sednout k televizi a naopak si dá půlhodinky na rotopedu nebo jde s manželkou na procházku, tak je vyhráno.
Zlaté žvýkačky
Danuše Mihulová je v lázních na odtučňovacím programu už počtvrté. Tentokrát jí doprovází i manžel se dvěma malými dětmi. Hlídám manželku před lázeňskými kocoury, žertuje a manželka mu rozšafně odpovídá: Stejně jsi si mě vykrmil ty, opečovával si mě moc! To bylo pořád no tak, jen si dej čokoládičku... S kilami navíc měla tahle dáma problém od puberty, zkusila všechny možné diety, včetně dělené stravy podle Lenky Kořínkové. Když však povolila, objevilo se třináct ztracených kil znovu. Kvůli obezitě před pár lety ale nemohla Danuše Mihulová otěhotnět, a tak se poprvé vydala do zdejších lázní. Úspěšně zhubla asi o deset kilo - a zakrátko čekala dnes dvouletou holčičku, která teď při našem povídání u oběda na mámě loudí kuličku kukuřice, která ji bůhvíproč na talíři zaujala. V Lázních se Mihulová naučila udělat si na jídlo čas a klid, dokonce si vaří i na den dopředu, aby pak nemusela v časové nouzi v pracovním shonu sahat po bagetách. Celé hubnutí je v hlavě. Musíte přivyknout novému životnímu stylu, smířit se s ním, jinak nepomůže ani bandáž žaludku. Zdejší režim dodržuje přísně, ani polévku si neosolí, přestože na stole je k dispozici slánka. Ale žvýkám žvákačky. Snad to nevadí, pokud je nejím, ne?, směje se.
Před pár dny do Lázní Dolní Lipová přicestovala poprvé i již zmiňovaná Silvie. Potřebovala bych shodit asi osm kilo. Já se prostě projídám stresem. To potom jím tabulky čokolády jako chleba. A v noci luxuji lednici, říká žena z Olomouce, která pracuje v administrativě. Jsou tady skvělé masáže a hlavně se naučíte správně cvičit. Dobře při cvičení dýchat a neodrovnat si při něm záda.
Oželit dovolenou
Na kolik se lázeňská odtučňovací kúra setkává s úspěchem poté, co se klienti dostanou zpátky do svých domovů? Podle primářky Gojové až čtyřicet procent pacientů si udržuje svůj váhový úbytek nebo dále hubne. Při této studii z roku 2001 jsme s dotazníkem obeslali asi 120 klientů. Ze sedmdesáti procent k nám jezdí ženy. Ty mají také větší sebedisciplínu. Je to tím, že muži méně snadno vzdávají svých zavedených návyků, nevydrží dodržovat režim dlouhodobě, říká Gojová.
Přesto, že je obezita regulérní nemoc, pojišťovny její lázeňskou léčbu nehradí. Pokud se ale v jejím důsledku objeví přidružené choroby jako je například cukrovka, lze zažádat o proplacení lázeňských procedur. Děti do osmnácti let jsou léčeni na pojišťovnu kompletně. Danuše Mihulová, jako samoplátce, zaplatí za jedenáct dní pobytu 2900 korun za lázeňskou léčbu obezity a 3650 korun procedury navíc jako jsou masáže, perličkové koupele a podobně. Ubytování s celodenní stravou vyjde asi na 500 korun na osobu za den. Leckdo proto kvůli výdajům za lázně oželí třeba i dovolenou.
Podle mého mínění je to diskriminace obézních. Každý nemá na lázně peníze. Obezita je přitom z padesáti procent dána geneticky. Teprve z druhé půli je za ni člověk odpovědný sám, svým špatným životním stylem, říká.