Iva Ptáčková-Lužná - Se srdcem v dlani
Socha v parku - Lipová
(věnováno dr. M. R. Černíkovi)
Uprostřed parku
smutná paní stojí
je celá z kamene
a lásky se bojí.
Ten, kdo jí dal tělo
dal jí i duši
tiše jen zašeptal:
vám to ale sluší.
Ten, kdo jí dal duši
srdce své jí dal
jak z kamene stvořit ženu
to věru dobře znal.
To ruce, které stvořily
tu krásku
to ony vdechly
v mrtvý kámen lásku.
Před vámi stojím
má smutná paní
vaše něha a krása
slzy v oči vhání.
V Lipové
Přišel jsi za mnou
byli jsme spolu
z nebeské báně
sestoupil jsi dolů.
Prošli jsme zase
známá ta místa
byl jsi tu se mnou
tim jsem si jista.
Šeptám tu sbohem
nejsme již spolu
vracim se sama
bez tebe domů.
Zůstáváš tady
vzpomínko krásná
vracím se sama
na místa vzácná.